Jarní móda: kousky, bez kterých se neobejdu

Pomalu ale jistě se loučíme s třetím zimním měsícem. V Edinburghu nám již nastalo jaro (alespoň to tak vypadá, ale vzhledem ke zkušenostem s místním podnebím zimní kabát až do června pro jistotu uklízet nebudu) a já pomalu ale jistě dávám dohromady jarní šatník.

Od minulého jara jsem trochu zhubla, a tak jsem krom některých mých oblíbených kousků z podzimu musela doplnit mezery. Naštěstí nám většina obchodů cpe jarní kolekce už od konce listopadu, a tak se zadařilo a nakoupila jsem hodně po slevách. Navíc jsem si v poslední době hodně oblíbila Vinted a dokonce se mi po dlouhé době zadařilo při návštěvách charity shopu (rant alert: 😤 nevím, jak v ČR, ale tady je najednou strašně módní nakupovat v charity shopech, takže se neuvěřitelně zdražilo a některé nošené kousky stojí skoro stejně jako kousky nové přímo v obchodech. To člověka, co v charity shopech nakupoval vždycky, skutečně zabolí, a tak jsem je chvíli bojkotovala. Lol, no nic). Pojďme se tedy společně podívat, jaké kousky budu nosit na jaře.

Trench coat

Trench coat je podle mě základ šatníku a unosíte jej bez ohledu na současné módní trendy. Je nadčasový a hodí se jak na podzim, tak na jaře. Teď to navíc vypadá, že  trenče budou velmi IN (víc než obvykle). Já sama mám svůj trenč z Manga, ale osobně bych ho nedoporučila. Hodně se muchlá a ideálně bych ho musela žehlit dvakrát denně. Ach jo. 

Dobře padnoucí spodní prádlo (AD)

Poslední dobou jsem hodně zatížená na spodní prádlo, protože jsem začala špatně reagovat na některé materiály. Musela jsem udělat velký makeover spodního prádla a zhruba ve stejnou dobu, kdy jsem nakupovala sady spoďárů z TK Maxxu jako smyslů zbavená, se mi otevřela možnost vybrat si něco od Astratexu, což je obchod především se spodním prádlem. Když už makeover, tak pořádný.

Na adresu Astratex jsem slyšela samou chválu, především co se podprsenek týká. Hned na první pohled mě Astratex oslovil velkým výběrem stylů a velikostí. Mám větší košíčky, ale menší obvod pasu, a tak mám pro většinu řetězců trochu nestandardní velikost a vzhledem k tomu, že většina obchodů končí košíčky velikostí D a pokud náhodou nabízejí i větší velikosti, narvou fo nich nevyjímatelné vycpávky (protože člověk s košíčky o velikosti F potřebuje přidat na objemu. Logicky).

Změřila jsem se podle návodu na stránkách a vybrala si dvě podprsenky, jednu z nich ve stylu Bardot, který mi byl na základě měření doporučen. Do té doby jsem si myslela, že tento střih sedí jen na menší prsa, ale jak teď vidím, není tomu tak.

Obě podprsenky sedí naprosto perfektně a upřímně se ve spodním prádle pro jednou cítím dobře. Jsem nadšená tak, jak jsem už dlouho nebyla. Jediné, co mě mrzí, je, že Astratex v UK nefunguje, takže jejich spodní prádlo přidávám na seznam věcí, které si budu pravidelně vozit z ČR. 

Pokud článek čtete krátce po jeho zveřejnění, na Astratex.cz jsou teď velké slevy. Mimo podprsenek a spodního prádla obecně nabízejí také sportovní oblečení, dámská pyžama anebo třeba punčochy.

Blazery

I přes to, že to podle všech možných předpovědí vypadá, že se s blazery brzy rozloučíme, pro mě osobně je blazer základ šatníku bez ohledu na to, jestli je momentálně in anebo ne. Ve skříni jich mám hned několik a i přes to, že to letos vypadá na výrazné barvy, já se budu i tak držet při zemi s mým barevným výběrem. Jediné, co bych možná ráda přidala do mé sbírky, je růžové sáčko. Těch je teď všude asi milion, takže snad nějaký seženu.. za rozumnou cenu v rozumné kvalitě. 

Loafers

Důchodcovsky vypadající polobotky jsem si oblíbila už dávno. Jsou pohodlné, hodí se takřka ke všemu a outfitu dodají úroveň. V posledním roce se hodně zpopularizovaly takzvané “chunky loafers”, které mají silnou podrážku. Moc se mi líbí, jsou praktické a přežila jsem v nich spoustu špatného počasí. Na jaře ale spíše vynosím mém oblíbené klasiky od Coach. Jediný problém je, že jsem prochodila podrážku a musím je nechat opravit. 

Růžová 

Spíše než u konkrétního kousku oblečení bych se ráda pozastavila u barvy, která je podle všeho v kurzu. Růžová, respektive fuchsiová. Já sama na barvy moc nejsem, protože je neumím moc dobře kombinovat, a tak se řídím pravidlem 2+1, což je černá a bílá plus barva. A ta třetí barva je většinou šedá, béžová anebo hnědá. Tenhle odstín růžové se mi ale moc líbí a mám v šatníku hned několik kousků v této barvě, kterým čas od času rozbíjím mou béžovou síť nevýrazných vzorů. 

Astratex

Pixi: Kolagenová kolekce

* AD - produkty jsem dostala v rámci testování

Ještě minulý rok mi přišel PR balíček od značky Pixi. Tentokrát jsem dostala šanci otestovat pár produktů z kolagenové kolekce. 

Eye Serum 

Tubička s průhledným aplikátorem a lehce lepkavou náplní mě moc neoslovila. Sérum se i přes větší hustotu dobře zapracoválo, avšak efekt mě nijak zvlášť neuchvátil. To není u očních produktů nic neobvyklého. 

Sheet Masks

Plátýnkové masky jsem dostala v balení o třech maskách. Nejsou špatné, dobře drží na obličeji a pleť je po nich hezky nacucaná a taková zdravěji vypadající. Nicméně balení tří masek stojí kolem tří stovek a osobně znám masky o polovinu levnější, co udělají lepší službu.

Tonik

Jsem unešena. Ač na mě předchozí dva produkty až tak nezapůsobily, tonik jsem si oblíbila. Obecně mám tonika od Pixi ráda a tohle není výjimkou. Na pleť má zklidňující efekt, zanechá ji hezky vláčnou a připravenou k aplikaci séra. Za mě velké ano.

Lip gloss

Lesk na rty není vůbec špatný. Opět jsem se přesvědčila, že Pixi nabízí slušnou dekorativku a je škoda, že se o ní víc nemluví. Nicméně cenovka je prostě vyšší, zvlášť pak ve světě třicetikorunových lesků na rty od Essence, které vedou i ve srovnání s daleko luxusnějšími značkami, než je Pixi. Lesk je průhledný, do rtů se “vpije”, a tak se hůř stírá, což znamená, že rty vypadají šťavnatě a leskle daleko delší dobu. 

Australian Bodycare: První zkušenost

Už je to nějaký ten pátek, co se mi do ruky dostala kosmetika od kupodivu australské značky Australian Bodycare, která se zaměřuje především na tělovou, vlasovou a pleťovou kosmetiku s tea tree olejem. Vyzkoušela jsem celou škálu produktů a dnesa se s vámi podělím o recenzi. 

Roll-on tyčinka na pupínky

...s tea tree olejem. 

Začnu pozitivně, a to produktem, který mě od této značky zaujal nejvíc. Jedná se o vysušující tyčinku na pupínky, která má aplikátor ve formě kuličky stejně jako některé deodoranty. Funguje na výbornou a pomáhá k urychlení procesu celého pupínku. Není ani tak drahá, takže za mě velmi pozitivní zkušenost.

 

Hydratační sérum a čistící gel 

U pleťovky ještě chvíli zůstaneme. Ačkoliv se jedná o dva rozdílné produkty, mám s nimi velmi podobnou zkušenost. První dojem byl katastrofa. Jak po gelu, tak po séru se mi pleť šíleně zhoršila. Udělalo se mi asi milion pupínků a obecně bylo poznat, že není spokojená. Oba produkty jsem používala zvlášť a na oba jsem měla stejnou reakci. Nicméně u obou jsem to dotáhla až do konce a zhruba po dvou týdnech používání se mi pleť srovnala a vše bylo v pořádku. 

Když tedy pominu ten divoký začátek, oba produkty jsou docela fajn. Sérum se dobře vstřebává, funguje jako každé druhé hyaluronové sérum. Gel byl po zklidnění pleti šetrný, dobře vyčistil a nevysušoval. Celkově docela fajn produkty, ale skrz počáteční reakci se k nim rozhodně vracet nebudu. 

Intimní čistící gel 

Daleko příjemnější zkušenost mám s intimním sprcháčem, který mě nadchl. K intimním partiím je velmi šetrný a pokožku zklidňuje. To ale svede kdejaký intimní sprcháč. Tenhle se od zbytku liší tím, že zabraňuje zarůstání chloupků a skutečně jsem viděla rozdíl. Znatelný.

Zklidňující tělový hydratační gel 

Jedním z důvodů, proč jsem vůbec tuhle značku začala testovat, je má alergie na chlad. Má pokožka reaguje na chladnější prostředí tak, že se osype, takže mám problémy se svědivou kopřivkou. Během chladnějších měsíců (což je ve Skotsku vlastně celý rok), mám pokožku permanentně rozdrážděnou, takže podobné chladící a zklidňující gely vyhledávám celoročně. Tenhle není zlý, dělá to, co má. Zklidní a zhydratuje. Nic víc k němu asi neřeknu krom toho, že nefunguje zle ani na komáří kousance. 

Esenciální olejíček 

Značka, která se specializuje na tea tree olej se prostě neobejde bez esenciálního oleje v lahvičce. Já jej využívám především do difuzéru. 

* Produkty jsem dostala k testování v rámci spolupráce. 

Pohlednice ze Severu Francie: Místní delikatesy

To, že je Bretaň centrem jídla a dobrého pití, jsem pochytila už při poslední návštěvě Paříže, kdy jsem si zamilovala bretaňský cider z Carrefouru. Až při výletu do Rennes jsem ale pochopila, že Francie je mnohem víc, než jen makronky, brie a croissant. 

Pokud se v Rennes budete někdy pohybovat v sobotní ráno, doporučuji navštívit slavný Market des Lices. Jedná se o obrovské trhy, kde naleznete stánky od místních řezníků, farmářů a pekařů a najdete zde velké množství místních specialit. Tady jsme ochutnaly pečivo Kouign Amann, které jsem se do dneška nenaučila vyslovovat. Jedná se o máslové pečivo obalené v krustě ze zkaramelizovaného cukru. Pečivo je křehké, ale z venku hezky křupavé. Osobně mi to šmakuje víc než croissant a ládovala jsem se tím celý víkend v Bretani.

Další místní specialitou jsou palačinky. Koupíte je na každém rohu za pár euro, jak na sladko tak na slano. Já sama vyzkoušela palačinku s kaštanovým pyré a pak také jednu s jablky a karamelem. Nebe v ústech, nic víc se na to říci nedá. 

Už jsem tu několikrát zmínila bretaňský cider, který je vyhlášený. Bretaň stejně jako Normandie produkuje velké množství kvalitních jablek, a proto se v obou regionech vyrábí hodně cideru a calvados (likér z jablek). V obchodech většinou narazíte na několik značek, ale já si osobně vystačila s Carrefour značkou. Osobně preferuji sladký cider (Doux), ale suchý (Brut) také není špatný. Nicméně Doux je balzám pro mé chuťové buňky a to jinak cider nepiju. Ten bretaňský bych však mohla pít po litrech. 

U dobrého pití ještě chvíli zůstaneme. Rok 2022 se nese ve znamení vína, protože mi tento rok víno konečně začalo chutnat. Respektive zatím mi chutnají jen ta francouzská. Tady v UK jsou francouzská vína poměrně drahá, a tak si asi umíte představit mou reakci na to, když se na menu v místních restauracích objevovala místní vína za 3 eura za skleničky. Dokonce Chateauneuf-du-Pape stálo kolem pěti eur. No co vám budu vyprávět, byl to ráj. A tento ráj si budu i nadále připomínat díky internetovému obchodu s vínem vinoodbodlaku.cz. Na výběr máte nespočet vín podle země, odrůdy a barvy. Jak už jsem zmínila, já se držím mého oblíbeného Bordeaux.

Dále si dovolím doporučit návštěvu velmi luxusního čokoládového butiku Yvan Chevalier. Tento obchůdek jsme si vyhlédly na instagramu už několik měsíců předem. Bohužel se nejedná o kavárnu, takže si tam nemůžete sednout, nicméně za návštěvu a dortík s sebou to rozhodně stojí. Ceny jsou samozřejmě vyšší, když to porovnám se zbytkem Rennes, ale v porovnání s Paříží zaplatíte zhruba stejně jako v každé druhé cukrárně kolem centra Paříže. A dle vašich zpráv z instagramu je Yvan Chevalier levnější než Praha a Bratislava.

Každopádně jedná se o gurmánský zážitek. Ochutnaly jsme dva dortíky a čokoládu a od toho momentu padají návrhy, že příští rok se do Bretaně vrátíme, abych mohla oslavit narozeniny s dortíkem právě z tohoto butiku. Taková je to delikatesa! 

Pohlednice ze Severu Francie: Doprava

Třebaže se v této mini sérii zaměřím převážně na město Rennes, hlavním cílem našeho výletu byla návštěva ikonického Mont-Saint-Michel. Logistiku jsme proto plánovaly podle toho. Původní plán byl letět do Nantes přímo z Edinburghu přímým letem. Nantes leží zhruba dvě hodiny jižním směrem od Rennes. Nicméně cesta na vrchol Mont-Saint- Michel by v takové případě zabrala skoro čtyři hodiny vlakem a autobusy, a tak jsme změnily původní plán na let do Rennes, které od Mont-Saint-Michel leží jen hodinu autem. Do Rennes jsme doletěly za pomocí KLM a Air France s rychlou zastávkou v Amsterdamu. Zpět jsme letěly přes Paříž.

Bretaňské letiště v Rennes je maličké, pokud jsem se nepřepočítala, maličká budova skrývá pouze čtyři odletové brány. I tak ale nabízí docela podstatné množství spojů a myslím, že pokud je vaším cílem Mont-Saint-Michel, Rennes je vaší nejjednodušší volbou, třebaže nejspíš neseženete přímý let. 

Cesta z letiště je jednoduchá. Přímo před východem z letiště je zastávka autobusového spoje C6, který jezdí několikrát za hodinu. Lístek dopředu kupovat nemusíte, stačí přiložit bezkontaktní kartu k jedné z mašin, které v autobuse najdete. Vaše karta se tak “označí” a na konci dne se vám strhne výsledná částka za celý den. Jeden lístek stojí 1.5€.

Cesta autobusem do centra trvá asi 30 minut. 

Cesta k Mont Saint Michel

Jak už jsem zmínila, Mont-Saint-Michel leží na severním pobřeží Normandie hodinu jízdy autem od Rennes. Existuje hned několik možností. Můžete jet vlakem, autobusem anebo jako my pronajatým autem. Z mého průzkumu usuzuji, že vlak je bohužel nejméně výhodná volba. Musíte jet totiž oklikou a později přesednout na autobus, takže se cesta protáhne. Navíc onen vlak nejezdí v nejlepší časy. 

Další možností je autobus, který je poměrně dobře řešený. Odveze vás skoro na místo, tam vás na 4 hodiny vysadí a pak zase odveze zpátky. Čtyři hodiny jsou zhruba čas, který na Mont Saint Michel strávíte. Autobus stojí asi 30 euro za cestu tam a zpět. Pro nás to bohužel nebyla vhodná volba, protože časy odjezdů a příjezdů autobusů znamenaly, že bychom tak zabily celý den, což by vzhledem k našemu omezenému času byla škoda. 

Uchýlily jsme se tedy k poslední možnosti - pronajaly jsme si auto. Byla to psychicky nejnáročnější volba, protože já neumím řídit (umím, ale nějak se mi nedaří přesvědčit úřady, aby mi dali řidičák) a Susan doposud řídila jen ve Velké Británii, takže na druhé straně silnice. Ať už to je, jak chce, tato možnost nám zajistila komfort, co se času týká. 

Auto jsme pronajaly se společností Enterprise, se kterou máme zkušenost už ze Skotska. Nejedná se o nejlevnější volbu, nicméně nebylo moc na výběr. Ostatní společnosti vyžadují vysokou zálohu na kreditní kartu, kterou ani jedna nemáme. Enterprise si vystačí se zálohou 250€ na debitce. Volba tedy byla jasná. 

Nájem auta vyšel na 160€ na 24 hodin včetně všech nadstandardních pojištění. Auto můžete vyzvednout buď na letišti anebo na vlakovém nádraží v centru. 

Poznámka: V neděli si auto nevyzvednete, ale všechny společnosti vám umožní auto v neděli vrátit třebaže se v ten den nepracuje. V takovém případě doporučuji oprášit angličtinu, abyste si to domluvili. Ve zkratce, auto přivezete tam, kde jste si jej půjčili a klíče vrátíte do schránky dané společnosti. Schránku najdete přímo na nádraží, které je hned vedle garáže.

Pohlednice ze Severu Francie: Úvod

Je páteční odpoledne a já s dvěma kufry v každé ruce jeden procházím centrem malebného města Rennes, které leží na Severu Francie. Kráčím si to směrem k apartmánu v jednom z nejvyšších bytových komplexů ve městě, kde strávím následující tři noci, zatímco během dne se budu kochat krásami Bretaně. Pár kroků za mnou klopýtá moje kamarádka Susan, protože její krátké nohy nestačí mému dlouhonohému tempu, na což často zapomínám. Zastavuji a rozhlíží se kolem, zatímco Susan zkracuje můj náskok. Tají se mi dech nad unikátní architekturou starých domů a nemůžu se dočkat, až se ubytujeme a budeme moci začít objevovat krásy tohoto regionu. 

Renovality: Čistící pěna a další recenze

Drazí čtenáři, moc se omlouvám za poměrně rozsáhlou odmlku. Od posledního příspěvku se událo hned několik věcí a já na psaní neměla tolik času a upřímně ani chuť. Nebudu slibovat, že budu pravidelně přispívat články, ale alespoň se o to pokusím. 

Pokud se alespoň okrajově zajímáte o kosmetiku, zvlášť pak tu českou, značka Renovality pro vás zajisté není žádnou novinkou. Jedná se o českou značku, kterou si většina z nás nejspíš spojí s oleji. Pravdou však je, že Renovality nabízí mnohem víc než kvalitní oleje. Svůj sortiment pravidelně obohacují a momentálně u nich nakoupíte vše od pleťových sér, tělových peelingů až po doplňky stravy.

V rámci nově navázané spolupráce jsem od Renovality dostala pořádnou nálož jak novinek, tak produktů, které jsem si sama vybrala k testování. Protože je toho skutečně hodně, dnešní článek je pouze první polovinou recenzí. Podíváme se společně na dlouho očekávanou novinku v podobě čistící pěny, populární hyaluronové sérum s vitamínem C, opěvovanou levandulovou vodu a voňavý makový olej. 

Čistící pěna

Čistá pleť je základ každé správné skincare rutiny. Je jedno, jak kvalitní krémy a séra používáte. Pokud nemáte pořádně vyčištěnou pleť, je vám to k ničemu. I to je jedna z filozofií, kterou Renovality zastává na svých sociálních sítích. I proto byl tlak na uvedení nějakého čistícího produktu poměrně vytrvalý. Po několika dlouhých měsících čekání jsme se ale dočkali. Renovality má svou čistící pěnu. 

Je k dostání v 150ml provedení v plastové lahvi s pumpičkou. Já osobně používám dvě dávky, ale asi by mi vystačila i jedna. Pěna příjemně voní (jedná se však o velmi nevtíravou a jemnou vůni) po černém rybízu, Alespoň já v tom cítím rybíz. Pěna vyčistí na výbornou a je hodně jemná a šetrná. Ze začátku jsem si myslela, že na mě bude možná až moc jedná a nebude mi stačit, ale po týdnu používání mi nejspíš v kombinaci s Glow Tonicem vytáhla černé tečky na bradě. 

Osobně nemám pěně co vytknout. Svou práci odvede na výbornou, pleť nevysušuje a ani po ní nepociťuji žádné pnutí. Pleť zanechává jemnou a čistou. Za 319kč asi není o čem moce debatovat vzhledem k tomu, že cenově se blížíme k drogérce, zvlášť pak s nějakou tou slevičkou. Sama za sebe pořád preferuji gelové čistící produkty, ale k pěnám se vracím většinou v létě (nevím, jsou lehčí, a tak mi sednou lépe), takže příští léto můžu objednávat. 

Hyaluronové sérum s vitamínem C a B3

Pěna se sice povedla, ale produktem číslo jedna z dílny Renovality je pro mě jednoznačně tohle sérum. Víte moc dobře, že hyaluronová séra jsou mými favority a mám s nimi bohatou zkušenost. V posledním roce a půl jsem začala zařazovat do své rutiny i niacinamid (B3) s vitamínem C. Všechny tři složky najdete v tomto séru od Renovality. 

Bála jsem se, že sérum bude na olejové bázi. Taková séra mi víceméně nesedí. Naštěstí se jedná o sérum s klasickou konzistencí. Je poměrně tekuté, a tak se velmi rychle vstřebává. Nezanechává po sobě žádný povlak a pleť po něm není olepená. Pleť je pak na omak napapaná a vypadá leskle a zdravě hned po nanesení. Z dlouhodobého hlediska mi přijde, že pleť je taková rozzářenější a vyživená. Zdá se mi, že se mi po několika týdnech i vyvážil tón, ale to je zajisté také zásluhou sluníčka a lehkého opálení. Mimo jiné jsem od zařazení Renovality do mé rutiny neměla žádný výrazný kráter (t.j. megapupínek), což je opět zásluhou kombinace všech produktů a času stráveném na slunci. I tak jsem ale s pletí momentálně fakt spokojena a věřím, že tohle sérum na tom má svůj podíl.

Sérum voní po citronech a je k dostání v 50ml skleněné lahvičce s pumpičkou. Vyjde na 579kč, což už není úplně levná záležitost, ale za mě je to jedno z nejlepších sér vůbec. A že jsem jich vyzkoušela dost. 

Levandulová voda

Květinové vody a tonika jsou mým oblíbeným krokem v péči o pleť třebaže na ně spousta lidí zapomíná anebo je nepovažuje za důležitá. Já osobně je docela ráda střídám (například exfoliační Glow tonik používám jen párkrát týdně). Co se týká květinových vod, beru je jako základ k navlhčení pleti před aplikací séra (drtivá většina sér se nanáší na vlhkou pleť). S levandulovou vodou mám opět dobrou zkušenost. Zaprvé pleť hezky zvláční, zadruhé moc příjemně voní (a někdo mi říkal, že doslova smrdí a já s tím velmi nesouhlasím) a zatřetí se voda stala mým největší zachráncem, když jsem se na dovolené trochu spálila od sluníčka. Voda totiž pokožku zklidnila a zchladila. 

Vodu zakoupíte ve 100ml plastové lahvi s rozprašovačem za 177kč. 

Makový olej s přírodním vitamínem E

Druhou novinkou tohoto článku je makový olej. Jak jsem již zmínila, krom odličování na pleťové oleje moc nejsem. Proto jsem ze začátku byla s testováním hodně opatrná. A tím opatrná myslím, že jsem h ze začátku používala jednou týdně po pěti kapkách. Nicméně teď se mi dostal do ruky hydratační gel, který sice krásně hydratuje, ale chybí mu taková ta výživa. A tak jsem začala obden používat makový olej a docela mi to vyhovuje. Ještě nejsem ve fázi, kdy bych dala olej každý den, ale jsem vděčná i za tuhle fázi. 

Olej je na olej docela lehoučký. Hezky se roztírá, protože je tekutý (strukturou mi připomíná výše zmíněné sérum). Na pleti sedí cca pět minut a pak se vstřebá do ztracena. Pleť skutečně vyživí a zanechá ji heboučkou a sametovou. Nicméně mi po něm pleť nepřijde těžká a opatlaná. Navíc voní po máku, jakože... čerstvě upečený loupák, za což má plusové body. 

Osobně bych si ho sama nekoupila, ale to je zkrátka proto, že oleje prostě tolik nevyhledávám. I tak jsem ale ráda, že ho mám ve sbírce a když je třeba, můžu po něm sáhnout v krizi, jako třeba teď. 
K dostání je ve skleněné 50ml lahvičce s pumpičkou za 170kč. 

Já tímto Renovality moc děkuji za produkty k otestování a vám čtenářům za vaši pozornost. Brzy budu pokračovat druhou částí recenzování.